Sprint a celonárodní mobilní WiMAX

Síť má sloužit jako základ budoucí generace mobilních služeb, 4G, a uspěla v porovnání s další možností řešení, tedy sítěmi typu EV-DO. Nyní to vypadá, že by celkový plán mohla narušit zásadní trhlina – odchod prosazovatele Xohm a hledání nového šéfa společnosti. Ale nic se neděje jen tak z ničeho nic: CEO byl odvolán, protože s ním podílníci společnosti prostě nebyli spokojeni.

Plánovaná síť Xohm
Do konce tohoto roku měly být připraveny služby sítě Xohm v aglomeracích Chicago (dodavatelem technologie bude Motorola) a Baltimore/Washington (dodavatelem technologie bude Samsung). Chicagu hodně napomohl zářijový WiMAX World Congress, na němž se městská síť předvedla v plném lesku. Demonstrovala se část sítě budovaná v režii Motoroly. Úspěšně dopadla zkušební jízda po řece, kdy uživatelé měli možnost ověřit spolehlivost a sílu signálu WiMAX při pohybu pod úrovní okolního terénu a mezi lesem ocelových mrakodrapů, které mobilnímu signálu běžných sítí dělají problémy a znemožňují jakýkoli příjem signálu.
Plně komerční zahájení Xohm se plánuje na počátek roku 2008. Rychlost připojení pro mobilního uživatele se předpokládá mezi 2 a 4 Mbit/s, pro pevný přístup dokonce 7 Mbit/s. Sprint se rozhodl na celonárodní WiMAX síti spolupracovat s jiným pionýrem v této oblasti, provozovatelem Clearwire, který zatím budoval bezdrátové přístupové sítě spíše na základě vlastní firemní technologie než na otevřených řešeních. Celá společná síť měla podle původních plánů do konce příštího roku zajistit pokrytí pro 100 miliónů obyvatel a do konce dekády připojit na 130 zákaznických zařízení v téměř 50 miliónech amerických domácnostech a 5 miliónech malých/domácích společnostech.

Co bude následovat
Takové byly plány, ale odvolání generálního ředitele společnosti Sprint bude jistě znamenat opětovné přezkoumání zejména ekonomické stránky celého projektu celonárodní WiMAX sítě. Právě financování Xohm bylo totiž hlavním důvodem, proč se investorům a dozorčí radě Sprint bývalý CEO znelíbil. Investice do budování sítě se zatím nevracejí (do konce příštího roku do WiMAX se investice vyšplhá na 2,5 miliardy dolarů a pokrytí dalších oblastí do konce dekády si vyžádá další 2,5 miliardy), na druhou stranu ale Sprint musí nějak zužitkovat drahou licenci na pásmo 2,5 GHz.
Celkově se Sprint Nextel chystá vložit do rozvoje všech svých (plánovaných) sítí (iDEN, CDMA a WiMAX) téměř 10 miliard dolarů, proto řada ekonomů nerada vidí investice právě do ještě neověřené technologie, kterou pro ně WiMAX představuje. Navíc se společnost před již dvěma roky „zadlužila“ koupí Nextel, což také mnozí odborníci neschvalovali, neboť rozdíly ve zvolených technologických rozvojových platformách a vůbec v kultuře obou podniků byly příliš velké, aby je bylo možné v rámci integračního procesu snadno překonat. Kvůli tomuto kroku Sprint Nextel ztratil řadu ze svých důležitých zákazníků a také rozmělnil své zaměření, proto nakonec jeho šéf byl přinucen vedení opustit. Mnozí stále považují mobilní sítě za hlavní podnikatelský nástroj společnosti a nevěří potenciálu WiMAX. Sprint se tak octl za svými konkurenty (Verizon Wireless s CDMA a AT&T s HSPA, High-Speed Packet Access) zejména s ohledem na krátkodobé tržní příležitosti, takže nový ředitel bude mít hodně práce nasměrovat firmu opět ke světlým zítřkům.
Příští vedení tedy v první řadě bude zvažovat, zda nezkrátit plánované investice do Xohm, možná dokonce celý projekt přesunout do nové dceřiné společnosti. Na časových plánech spuštění sítě se ale zatím nic nemění už proto, že udělení licence v pásmu 2,5 GHz má jasná pravidla: spuštění sítě do roku 2009, nebo odejmutí licence. A tato licence také zatím představuje hlavní zbraň proti přímé konkurenci na poli provozování širokopásmových mobilních služeb.
Pro rozvoj WiMAX není tato situace záviděníhodná, protože Sprint měl být jakýmsi předvojem a prubířským kamenem pro velké poskytovatele se svou celonárodní WiMAX sítí. Nyní situace nevypadá nejlépe a přitom se vlastní technologie ještě nestačila ani ověřit.

Nové pásmo 700 MHz
Sprint se bude muset rychle rozhodnout, jak dál ve svých plánech s WiMAX, protože mu hrozí nová konkurence. Americký regulátor FCC (Federal Communication Commission) totiž zanedlouho rozdělí pásmo 700 MHz uvolněné televizními vysílacími společnostmi přecházejícími z analogového na digitální signál. Toto pásmo se tak otevírá také pro WiMAX a v únoru příštího roku na něj uskuteční aukci (na 800 regionálních licencí pro 2x6 MHz a jednu celonárodní primárně určenou pro síť pohotovostních složek). Celkem do aukce jdou tři bloky kmitočtů, přičemž blok C bude jako jediný předmětem „otevřeného přístupu“. Proti stejnému přístupu k ostatním blokům A a B protestovali menší provozovatelé, kterým by tak byla velmi ztížena konkurenceschopnost. Otevřenost je výsledkem silného lobování společnosti Google. Otevřenost totiž znamená, že vítěz aukce musí podpořit ve své síti budované v daném pásmu jakékoli koncové zařízení a software.
V pásmu 700 MHz bude WiMAX podle nejnovější výzkumné zprávy analytiků Light Reading „700MHz Technology Options: Reshaping the U.S. Wireless Market“ opět zápolit o přízeň s mobilními technologiemi 3GPP: HSPA (zajímavé zejména pro AT&T a T-Mobile) a LTE (3GPP Long Term Evolution; zajímavé pro všechny provozovatele).
WiMAX Forum již pracuje na profilech pro testování a certifikace systémů pro pásmo 700 MHz, takže první certifikovaná zařízení by se na trh mohla dostat napřesrok (Airspan Networks a SOMA Network nabízejí své produkty pro toto pásmo již nyní). Zatím ještě však není jasné, jaké kombinace šířky pásma a duplexu (FDD/TDD, Frequency/Time Domain Duplex) lze u komerčních zařízení očekávat. TDD má zatím výraznou převahu, protože vystačí s jediným kmitočtovým pásmem pro vysílání a příjem signálu, protože se vysílá a přijímá v různých časových úsecích. FDD potřebuje kmitočty samostatné pro každý směr vysílání. Obě varianty mají své výhody i nevýhody, ale kvůli potenciálnímu rušení se obtížně implementuje FDD vedle TDD.